Zhodnocení Dubňany-předposlední turnaj
11. 3. 2015Předposlední kolo ligy starších žáků vDubňanech
Skoro v
plné sestavě odjíždíme do Dubňan odehrát svoje utkání proti tradičním soupeřům: Hodonín,
Hovorany, Šardice.
V
prvním zápase proti Očovu
bych nejraději vymazal první polovinu zápasu a pak cca půlku druhého
poločasu. Vzbudíme se až v
závěru utkání. Co se s
námi dělo
-
nevím doteď.... Scházel pohyb, agresivita
a spolupráce. Bojíme se, ploužíme se po hřišti. Do útoku nám to jakž takž jde (pokud
nespíme), ale
když se máme vrátit před naši bránu (všichni), je to katastrofa. Soupeř s
námi „točí“ před naší bránou
a my jen běháme a běháme!
Neobsadíme si hráče a nestáhneme celou pětku před naši bránu.
Myslím si, že nikdo z
kluků v
tomto zápase nenecha
l své maximum. Nedokážeme využít toho, že
soupeř ke konci utkání trošku znervózněl......možná mu jako jediní alespoň trošku dokážeme
vzdorovat, bohužel sami to soupeři ulehčujeme naší naivitou, laxností a bojácností. Ale to se asi už
opakuji, že?
V
zápase pro
ti Hovoranům se trošku probouzíme.....opět se ale nevyvarujeme hrubých chyb, jejichž
řešení máme mít dávno natrénováno. Co mne ovšem mrzí nejvíce
-
opakované chyby kluků. U většiny
bylo vidět, že si na hřišti dělají, co chtějí a je jim jedno
-
nějaká práce pro
tým? Proč a co to je? Pokud
s
nimi o tom debatuji, ví, že situaci mají řešit jinak, ale řada z
nich mi potvrdila, že na to záměrně
kašlou. Má takovýto přístup cenu? Chci poděkovat mladší „pětce“ ve složení Kuba J., Tom, Kuba S.,
Matyáš a Mates
-
pokud budou
hrát i nadále tak, jako v
tomto zápase, máme základnu pro mladší žáky
jistou. Celá pětka spolu spolupracuje, akce na jeden dotek a zbytečně si pohyb po hřišti
nekomplikuje.
Poslední zápas proti Šardicím jsem doslova přetrpěl. Snad 25 střel na bránu a pouz
e jedna branka.
Soupeře tlačíme, bohužel střílíme nebo nahráváme si pouze na malém brankovišti. Pokud budeme
začínat hrát už na svojí půlce, bude to určitě lepší! Roztáhneme hru a soupeř bude běhat.....máme
více prostoru.
V
útočné fázi se sice snažíme, ale o
to více kašleme na obranu. Dostáváme smolnou
branku, naši dva obránci si nedokáží před naší bránou poradit s
míčkem.
Ke konci zápasu prohráváme
o gól, odvoláváme gólmana, nedáváme trestné střílení....nic se nám nedaří. Dokonce hrajeme
přesilovku, ve které n
evymyslíme nic. To NIC napíši klidně velkým, protože opravdu nedokážeme
udržet míček na hokejce, zrychlit, vystřelit....nikdo není před brankařem soupeře na dorážení!
-
jak probíhalo zdvojování? Několikrát stál špatně u mantinelu obránce i křídlo.
-
zbytečně míček dávali za branku a podél mantinelu
-
za bránou soupeře musíme být agresivní, za svoji bránou ještě více
-
nemůžeme soupeře
nechat hrát!
-
pokud se jeden v
pětce na to vykašle, ostatní se už jen vezou
13
