Druhý turnaj ligy 24. ledna 2015
25. 1. 2015Po měsíci čekání opět turnaj v liže mladších a starších žáků. Turnaj to byl domácí, takže jsme nemuseli nikam startovat. Potrénovali jsme, dobře se vyspali a pěkně pěšky (místo rozběhání) jsme nastoupili k tomuto turnaji.V týmu máme pět hráčů, pro které byl tento turnaj premiéra. Někdo byl nervózní, jiný se bál a někdo si dával velký pozor, aby něco nepokazil (to, že něco pokazíte, tomu se nikdo nevyhne. Horší je, že jste z tohoto důvodu spíše vyhazovali míček na hokejky soupeře).
Z mé strany mám pár připomínek už k naší rozcvičce, rozběhání v pohodě, ale rozcvička před zápasem už nikoli-konečně se naučte, že toto rozcvičení má být dinamické (krouživé pohyby, poskoky, atletika, až pak chvilku případné protažení). Tělo se má zahřát a nachystat na hru.
Dál-to, že rozchytáte gólmana....je pro něj výhoda, ale tímto cvičením skončíte. Nevidím v tom logiku....kde je vaše herní činnost jednotlivce před zápasem (seznámení s míčkem)? Už se konečně naučte, že to mají být např. přihrávky a nějaké cvičení s obráncem. Při tomto rozcvičení působíme poněkud směšným dojmem....jen rozchytáme gólmana.
Zápas proti Hodonínu-řada z vás nevyhledává osobní souboje o míček a u mantinelu. To samé se dá říci o vašem počínání u naší brány a zároveň u brány soupeře. V obou případech (pokud mám v týmu tři kluky, kteří se nebojí jít do souboje a pak osm kluků, kteří se schovávají) tento tým nikdy neobstojí!!! Vždy bude osobní souboje prohrávat! U obou malých brankovišť musí být vůle dostat míček buď od brány, nebo do brány soupeře! Nesmíme se také okamžitě (pokud jsme pod tlakem) zbavovat míčku, více si nabíhat a střílet (o což jsme se v tomto zápase pokoušeli). Nevím, proč jsme neplnili pokyn, kdy jsme měli rozděleno, co kdo bude hrát...stávalo se, že jsme nechávali nezkušené kluky v obraně nebo jako prostředního hráče. Pak jsme nestíhali přeskupit postavení, pokud se někdo vysunul. Proti takovémuto soupeři musíme být velmi přesní, sehraní a hrát na okamžitou nahrávku nebo střelu.
T. J. Sokol Strážnice-T. J. Sokol Hovorany-v tomto zápase na všech hráčích bylo vidět, že by si rádi spravili „výsledkovou“ chuť. Pro některé byla tato „chuť“ tak veliká, že si na hřišti dělali co chtěli. Situace 3 na 1, kdy kluci z Hovoran šli na naši bránu byla jen logickým vyústěním naší snahy na hřišti „valit“ jen dopředu, nikdo v zadu (alespoň ten jeden, jediný). Tím pádem jsme vždy na poslední chvíli honíme soupeře, který valí nikým neatakován na naší bránu. Nechybí nám dravost a agresivita, ale chybí nám správné postavení na hřišti (na levé straně 3 hráči, na pravé straně 2 hráči)-kde je systém 2-1-2? Proč hrajeme jen po mantinelu, proč nedáme kros (nahrávku přes prostřed hřiště), proč prostřední hráč nepomáhá v obraně i v útoku? Další otázka by mohla znít-proč se doslova po hlavě vrháme doprostřed hřiště, kde po několika krocích přicházíme o míček a je z toho nebezpečný brejk soupeře? O našem „vymazání“ ze hry, kdy se sami postavíme úplně do rohu u brány Hovoran ani nemluvím. Ve druhém poločase se nám podaří doslova „urvat“ výsledek pro sebe. Celou první polovinu se ale doslova trápíme. Zároveň náš brankář trpí trošku nervozitou....nedaří se mu pochytat míčky, které letí kolem brány a také si udělat pořádek v malém brankovišti.
Poslední zápas proti Šardicích, kdy jsme kluky po minulém remízovém výsledku chtěli na domácí půdě porazit, jsme rozhodnuti zde nechat všechno (alespoň jsem to klukům v šatně zdůrazňoval). Ovšem jem pár hráčů na hřišti opravdu všechno nechalo......Ostatní se šetřili, opravdu nevím proč.
S veškerou úctou k soupeři, který ve své hře neměl žádný systém...hráč sebral míček a „valil“ dopředu-právě toto nám paradoxně dělalo velký problém....přistoupili jsme na hru soupeře. Jedeme, sólujeme, nikdo se nenabízí pro příhrávku a střelu. Žádný systém na hřišti. Každý si chce dát branku. Zmatek je tak velký, že si musíme vybrat oddechový čas a vyloženě říci klukům „od plic“ co si myslím o takovéto hře!!! Vím, že jsem tímto mým počínáním „nakopl“ soupeře, který si odpočinul a několikrát zahrozil akcí před naší bránou, ale náš gólman vše pochytal.
Ve druhé půli se trošku uklidníme, spolupracujeme spolu a poctivě se vracíme před naši bránu. Těší mne, že se osmělují i kluci, kteří doposud nehráli žádný turnaj.
Do únorového turnaje je potřeba zapracovat na herní činnosti jednotlivce, důsledně dbát na našem postavení na hřišti a hlavně naučit kluky nebát se kontaktu s protihráčem. Bohužel prozatím nevím jak poslední bod natrénovat
13
